Mertin Václav: Nebojme se domácího vzdělávání (MF DNES, 13. 1. 2005)

Nebojme se domácího vzdělávání
Autor: VÁCLAV MERTIN, Autor je dětský psycholog

MF DNES, 13. 1. 2005, str. 6

Nový školský zákon, který platí od ledna, mimo jiné konečně zakotvuje domácí vzdělávání,
tedy možnost, aby rodiče vzdělávali své dítě prvních pět let povinné školní docházky sami
doma. Vzhledem k velmi rezervovanému přístupu, nebo dokonce odporu ministerstva
školství i nemalé části odborné veřejnosti jde o velký úspěch. Vracíme se tak k Marii Terezii,
která chápala domácí vzdělávání jako rovnocennou vzdělávací možnost s jednou jedinou
zkouškou, kterou muselo složit každé takové dítě na konci základního stupně vzdělávací
cesty.
Ovšem nebyli by to státní úředníci, kteří jen obtížně připouštějí možnost ztráty vlivu státu na
občana a znovu tak podnikají pokusy omezit jeho práva. Povedlo se to i v případě domácího
vzdělávání. A to i přesto, že několikaletý experiment, který za peníze poplatníků k této
problematice realizoval Výzkumný ústav pedagogický, jasně ukázal, že domácí vzdělávání
nepřináší problémy, kvůli kterým by bylo nutné měnit původní, velmi liberální podmínky.
* Nedošlo k masovému odlivu dětí ze škol. Počet doma vzdělávaných dětí je v současné
době v celé ČR o něco vyšší než 300, což představuje přibližně osm setin procenta dětí
vzdělávaných na prvním stupni.
* Experiment neukázal, že by děti strádaly ve složce vzdělávací, výchovné nebo sociální.
* Neprokázaly se rozdíly mezi dětmi, které vstupovaly do experimentu za původních velmi
volných, neomezujících podmínek, a dětmi, kterým bylo domácí vzdělávání povoleno později
za přísnějších podmínek.
* Ani při zpětném přechodu do školního vzdělávání se neukázaly problémy, které by se daly
připsat domácímu vzdělávání.
Přesto se v zákoně objevily některé podmínky, které jsou zcela zbytečné a rozhodně nemají
žádnou oporu ve výsledcích proběhlého experimentu.
Domácí vzdělávání povolí ředitel školy mimo jiné, když jsou zajištěny dostatečné podmínky
pro individuální vzdělávání, zejména podmínky materiální a ochrany zdraví žáka. Přiznám
se, že netuším, co to znamená. Nevím, jestli rodič bude muset předložit výplatní pásku nebo
daňové přiznání, prokázat, že dítě má vlastní pokoj. Jak se materiální podmínky vztahují k
vhodnosti domácího vzdělávání? Jestliže však tato podmínka je v zákoně, tak musí být zcela
jasné, co je dostatečné a co už ne.
Podobně bude domácí vzdělávání povoleno v případě, že jsou dány závažné důvody!
Neumím si představit závažnější důvody, než když se rodiče pro domácí vzdělávání sami
rozhodnou.
Když žák propadne
Rodiče mají předložit vyjádření školského poradenského zařízení. Protože v takovém
zařízení pracuji, kladl jsem si otázku, jak a k jakému vyjádření mám dospět. Ujišťuji, že
psychologie nemá nástroje na to, aby spolehlivě předpověděla, které dítě se hodí pro
domácí vzdělání a kteří rodiče je budou dobře vzdělávat. Všiml jsem si, že doma vzdělávané
dítě, které propadne, se bude muset vrátit do školy. Přitom ve školách propadají tisíce dětí a
nikde není stanoveno, že bude zrušena škola nebo propuštěn učitel.
Vhodnější řešení, než nabízí zákon, není nijak složité. Stačí povolit domácí vzdělávání bez
omezení každému, kdo o ně požádá a kdo není zbaven rodičovských práv. Apřípadné
korekce či ukončování domácího vzdělávání doporučuji provádět teprve na základě
faktického průběhu vzdělávání. Ne dřív. Jestliže rodiče nebudou plnit smlouvu o vzdělávání,
kterou sami odsouhlasili, pak není co řešit. Nehrozím se nebezpečí z prodlení.
Možná si dělám zbytečné vrásky. Český člověk najde cestičky, jak se vypořádat s každým
úřednickým šimlem. Jen si říkám, že jde o zbytečné šikanování.