Rodiče mohou dětem určit individuální rozvrh výuky

Děti vzdělávané individuálně nemusí vstávat brzy ráno do školy ani myslet na to, aby si vzaly s sebou svačinu a nezapomněly přezůvky. Přicházejí však o každodenní kontakt s vrstevníky a školní disciplína je jim cizí. Výuka doma s rodiči má své výhody i nevýhody.

Domácí vzdělávání je od ledna letošního roku zakotveno v novém školském zákoně. Individuálně lze vzdělávat prakticky každé dítě. O povolení domácího vzdělávání můžete požádat na kterékoli základní škole. O povolení rozhoduje ředitel školy. Žák se může učit doma až do páté třídy. Přitom nezáleží na tom, zda stráví mimo školu jen jeden rok, nebo celý první stupeň. Podle údajů ministerstva školství se v loňském roce vzdělávalo doma asi tři sta dětí.

Běžná škola, nebo učení doma?

Proč vzdělávat dítě v domácích podmínkách, když mu nic nebrání v tom, aby chodilo do klasické základní školy, namítnou mnozí. Zastánci uvedené formy vzdělávání vyzdvihují zejména individuální péči, které se v běžných školách dětem často nedostává. Když má učitel plnou třídu žáků, jen stěží zaměří pozornost na každého z nich.
Důvody pro domácí výuku jsou různé. Často je vinno tělesné postižení dítěte nebo velká vzdálenost mezi bydlištěm a školou. "Výhodou domácího učení je osobní přístup k dítěti, proto se hodí třeba pro nadprůměrně nadané děti, ale i pro jedince, kteří potřebují speciální péči. Vhodné je ale i pro normální děti," vysvětluje Judita Kapicová z Asociace pro domácí vzdělávání.
Proti však stojí názor, že vzdělávání doma znemožňuje dítěti žít v dětském kolektivu. "Při individuálním vzdělávání mohou děti přijít o kontakt se svými vrstevníky a zkušenosti s fungováním vztahů v kolektivu jim mohou chybět," říká Michal Klaška, ředitel Základní školy Šlapanice. "To se týká zejména dětí, které se takto vzdělávají celých pět let. Nelze však říci, že je to pravidlem," doplňuje.

Učení doma problémy nezpůsobí

Podle Judity Kapicové jsou argumenty o špatném začlenění těchto dětí do kolektivu mylné. "Naopak se nám osvědčilo, že školáci, kteří se učili doma, byli při vstupu do šesté třídy mnohem vyzrálejší. Často se navíc stávali vůdčími osobnostmi ve třídě." Kdo se učí doma, vstupuje do každodenního kontaktu s lidmi různého věku. Musí se tak naučit komunikovat napříč generacemi, což je podle odborníků mnohem důležitější než jen dorozumívání s vrstevníky.

Různé výukové metody

Individuální vzdělávání umožňuje využívat při učení netradiční metody. Pokud se v přírodopisu probírají rostliny, není nic snazšího než s dítětem opakovaně vyrazit na louku nebo do lesa. Výtvarnou výchovu lze rozvíjet návštěvami výstav a galerií. Rodiče nečerpají informace jen z klasických učebnic, ale také z internetu, z nejrůznějších encyklopedií, odborných textů a další literatury. Záleží na osobě, která dítě vzdělává - každý si volí vlastní výukové metody.
Výběr studijních pomůcek je libovolný, rodiče mohou vycházet ze seznamů ministerstva školství nebo po dohodě s ředitelem školy užívat soubor vlastních knih. "Vhodné je, aby se rodiče domluvili s vyučujícím, které učebnice používat. Většinou je rodiče kupují, ale lze dohodnout i jejich zapůjčení," vysvětluje Klaška.
Výhodou domácího učení je i možnost přizpůsobit výuku každodenním potřebám malého školáka. "Dítě se nemusí učit v pevně stanovenou dobu," říká Kapicová. "Když se necítí ve své kůži, lze učení zkrátit. Stejně tak můžeme věnovat jednomu předmětu třeba i několik dnů a zaměřit se na učivo mnohem detailněji, než by tomu bylo v normální škole," doplňuje.
Individuální formu vzdělávání pak děti ocení zejména v případě, kdy se jim probíraná látka špatně učí nebo ji nechápou. Pokud žák něco neumí, téma se probírá podrobněji a třeba i opakovaně.

Znalosti se ověřují přezkoušením

Přestože rodiče mohou zkoušet znalosti svých dětí formou testů i ústně prakticky kdykoliv, typickou školní atmosféru nejspíš nenavodí. Tak třeba druhá pětka z diktátu udělená rodičem sehraje jinou roli než ta v žákovské knížce od učitele. "Neexistuje průběžná kontrola vědomostí, které dítě získává výukou doma. Půl roku je žák bez dozoru školy a péči o vzdělávání přebírají rodiče," říká Karolína Svobodová z ministerstva školství. Získané znalosti se proto ověřují na konci každého pololetí ve škole. Dítě musí najednou uplatnit všechny znalosti, které si osvojilo. Kromě různých pracovních výchov a tělocviku musí složit zkoušku ze všech předmětů. Přezkoušení probíhá ústně nebo písemně, záleží na konkrétním vyučujícím.
A jaké znalosti musí rodič-učitel mít? "Podle zákona stačí středoškolské vzdělání s maturitou. Důležitá je ochota neustále se učit novým věcem a obohacovat sebe i dítě. K tomu ještě přesvědčení, že domácí vzdělávání je správný způsob," doporučuje Kapicová.